Korund
Minerál korund je v přírodě poměrně běný, tvoří součást některých silně metamorfovaných hornin jako jsou ortoruly nebo pararuly. Jedná se o akcesorický minerál, který se v hornině můe vyskytovat v malém mnoství (pod 5%), ale jeho přítomnost v hornině není samozřejmá. Korund jako přírodní oxid hlinitý Al2O3 krystalující v esterečné soustavě se vyskytuje v horninách s přebytkem hliníku, kde během regionálně metamorfních procesů ve značných hloubkách zemské kůry krystalizuje ve formě často automorfních zrn (s dobře vyvinutým krystalovým tvarem), která jsou díky svému chemickému sloení (bez přítomnosti křemíku) nemísivá a ani nesrůstají s ádnými okolními minerály. Korund je běně edý nebo bezbarvý, zvlátě cenné jsou pak jeho vybarvené odrůdy (rubín nebo safír). Rubín je červeně zbarvená odrůda korundu, kde je zbarvení způsobeno přítomností chromu v krystalové struktuře korundu. Dalí variantou je zbarvení modré, které je způsobeno příměsí titanu. Oba prvky jsou často hojné míře přítomny v rulách a tím mohou být korundy zbarveny i v obou barvách navzájem i v rámci jednoho zrna. Modrý, modroedý nebo různobarveně zbarvený korund označujeme jako safír. Korundy, zejména safíry jsou částečně pleochroické (mění svou barvu v závislosti na zdroji světla). Na denním světle můe být safír zbarven více do edomodra, kdeto v umělém osvětlení více převládá jeho růové nebo červené zbarvení.
Ulechtilé odrůdy korundu (rubín a safír) jsou nejstarí drahokamy, které byly člověkem vyhledávány ji v pravěku. Zrna korundu jsou chemicky a mechanicky velmi odolná. Poté co se matečná hornina vlivem zvětrávacích procesů zcela rozpadá na jednotlivé komponenty (mění se v půdní pokryv), volná zrna korundů se pak nacházejí v půdě, těrkovitých a písčitých sedimentech potoků a řek. Díky své vysoké tvrdosti (st. 9 podle Mohsovy stupnice) se zrna korundu neobruují jako ostatní kamínky a zachovávají si svůj původní krystalový tvar i velikost, čím se nápadně odliují od ohlazených a drobnějích zrn těrkopísků, ve kterých se necházejí.
