zub suchozemského dinosaura - Carcharodontosaurus

Popis zboží

Zkamenělina zubu suchozemského dinosaura rodu Carcharodontosaurus. Zkamenělina pochází z naleziště Kem Kem poblíž Marocko-Alžírské hranice v regionu města Erfoud. Tento kus se svojí kvalitou řadí mezi velmi dobré až špičkové exempláře. Zachovalá délka tohoto kusu je necelých 7 cm (konkrétně 67 mm), spodní kořenová část zubu však není zachovalá a zub je tak kompletní zhruba z 80%. Kvalita tohoto exempláře je však naprůměrná, jednak má krásně zachovalý lesklý povrch na obou stranách včetně drobně pilovitého okraje. Špička zubu je nepoškozená a fosílie není nikde lepená. Na lokalitě Kem Kem se vyskytuje zřejmě více druhů těchto Carcharodontů, veškeré nálezy se však formálně řadí k druhu Carcharodontosaurus saharicus.

Carcharodontosaurus je interpretován jako veliký dravý dinosaurus (dříve označován rodovým názvem Megalosaurus). Tito dinosauři obývali stejné prostředí spolu se Spinosaury a patrně to byli predátoři, kteří s nimi soupeřili o životní prostředí. Carcharodontosaurus (volně přeloženo z latiny: "žralokozubý" dinosaurus) mohl být údajně větší než Tyranosaurus rex, který sám o sobě dosahoval délky až 13m. Kem Kem představuje prostředí říční delty, která ústila do moře a právě v takových podmínkách žili tito pravěcí obři, kteří zde spolu se Spinosaury byli dominantním druhem. K nejčastějším fosilním nálezům patří zuby, které jsou z celé kostry nejvíce odolným materiálem a tak se v geologickém prostředí nejlépe dochovali. Vzácněji se pak nachází i fragmenty kostí.

lokalita: Kem Kem, Erfoud, Maroko
stáří: druhohory, spodní křída - cenoman (zhruba 100 - 94 milionů let)

taxonomické zařazení:

říše: Animalia - živočichové
kmen: Chordata - strunatci
řád: Dinosauria - dinosauři
čeleď: Carcharodontosauridae
rod,druh: Carcharodontosaurus saharicus (Depéret a Savornin, 1925)

Dinosauří zuby z této lokality bývají často opravované, rekonstruované i falzifikované. Dělají to maročtí skalníci, kteří fosílie hledají a kopou. Některé opravy jsou nezbytné, protože zub sám o sobě je poměrně křehký a při vykopávání z písčitých vrstev ve většině případů praskne a rozlomí se na několik částí (často je přirozeně popraskaný už přímo v původním sedimentu). Drobné prasklinky se proto hned na místě opravují lepidlem. V jiných případech se poškozené místo (laicky řečeno: pokud je v zubu díra) rekonstruuje hmotou na bázi epoxidové pryskyřice. Pokud je taková oprava provedená dobře a nesnižuje estetickou kvalitu vzorku, jsou tyto zásahy paleontologickou veřejností tolerovány, neboť bez lepení bychom žádné kompletní exepláře neměli.

Některé zuby však mohou být slepované z fragmentů několika rozdílných exemplářů a v takovém případě už nejde o nezbytnou opravu, ale o úmyslnou falzifikaci vytvořit z několika odlišných fosílií jednu, která je větší, kompletnější a cennější. Je proto důležité věnovat pozornost této skutečnosti, pochopit proč a jak se tyto opravy dělají a pokud nechceme koupit úmyslně falzifikovaný kus (kterých je na trhu opravdu hodně), tak je dobré si stav fosílie pozorně ověřit. Někteří prodejci to totiž nepoznají, ani se o to nezajímají a potom přeprodávají falzifikáty, které kdesi nakoupili za velice výhodnou cenu, ale ta cena je samozřejmě výhodná z nějakého důvodu....

Označení dinousaura jako "suchozemského" je trošku zavádějící, neboť samozřejmě všichni dinosauři byli suchozemští tvorové. V názvu tento pojem však figuruje kvůli odlišení od mnohem častějších fosílií mořských ještěrů. Mezi fosíliemi zubů ještěrů z dinosauří éry se vyskytují zejména zuby Mosausaurů a Plesiosaurů (a podobných rodů), což byli takzvaní ryboještěři. V sedimentech mořského dna se fosílie zachovavají mnohem snáze, a proto většina zkamenělin je mořského původu. Naopak fosílie suchozemských tvorů, v tomto případě dinosaurů, jsou oproti mořským ještěrům mnohonásobně vzácnější. Mosasauři a Plesiosauři jsou naopak mylně vnímáni jako že se jedná o dinosaury, ale není tomu tak. Dinosauři byli ještěři výhradně suchozemští a jejich fosilní pozůstatky jsou velmi vzácné, současně s nimi výhradně v mořském prostředí žili mořští ještěři (takzvaní ryboještěři) a jejich fosilní nálezy jsou daleko četnější, méně vzácné a také levnější.