zub suchozemského dinosaura - Spinosaurus

Popis zboží

Zkamenělina zubu suchozemského dinosaura rodu Spinosaurus. Zkamenělina pochází z naleziště Kem Kem poblíž Marocko-Alžírské hranice v regionu města Erfoud. Tento exemplář je rovných 6 cm dlouhý a jedná se o  100% původní zkamenělinu bez rekostruovaných míst. Tento kus dokonce patří i k těm, které nemají nikde lepenou prasklinu. Povrch zubu je však z části pokrytý zrníčky písku, které bohužel nejdou více očistit. Na lokalitě Kem Kem se vyskytuje nejpíše několik druhů spinosaurů, veškeré nálezy se však formálně řadí k druhu Spinosaurus maroccanus, který je mírně odlišný od původního egyptského nálezu spinosaura (Spinosaurus aegyptiacus).

Spinosaurus je interpretován jako jeden z nejděsivějších tvorů, který kdy obýval naši planetu. Tito dinosauři, soudě podle fosilních nálezů byli dravci, kteří se žilivili rybami, žraloky a jinými dinosaury. Byli adaptování na lov ve vodě  i na souši. Lebka byla úzká a protažená (podbná krokodýlům) a téměř 2 metry dlouhá. Jejich celé tělo mohlo dosahovat délky 10 - 15 metrů. Spinosaurus měl páteřní obratle protažené v dlouhé ostnité výběžky (odtud jeho název spinosaurus  "ostnatý dinosaurus") a ty podle interpretací mohly být spojeny kůží - měl tedy na hřbetě jakousi ploutev. Marocká lokalita Kem Kem představuje prostředí říční delty, která ústila do moře a právě v takových podmínkách žili tito predátoři, kteří zde spolu s Carcharodontosaury byli dominantním druhem. K nejčastějším fosilním nálezům patří zuby, které jsou z celé kostry nejvíce odolným materiálem a tak se v geologickém prostředí nejlépe dochovali. Vzácněji se pak nachází i fragmenty kostí.

lokalita: Kem Kem, Erfoud, Maroko
stáří: druhohory, spodní křída - cenoman (zhruba 100 - 94 milionů let)

taxonomické zařazení:

říše: Animalia - živočichové
kmen: Chordata - strunatci
řád: Dinosauria - dinosauři
čeleď: Spinosauridae
rod,druh: Spinosaurus marrocanus (D.A.Russel, 1996)

Dinosauří zuby z této lokality bývají často opravované, rekonstruované i falzifikované. Dělají to maročtí skalníci, kteří fosílie hledají a kopou. Některé opravy jsou nezbytné, protože zub sám o sobě je poměrně křehký a při vykopávání z písčitých vrstev ve většině případů praskne a rozlomí se na několik částí (často je přirozeně popraskaný už přímo v původním sedimentu). Drobné prasklinky se proto hned na místě opravují lepidlem. V jiných případech se poškozené místo (laicky řečeno: pokud je v zubu díra) rekonstruuje hmotou na bázi epoxidové pryskyřice. Pokud je taková oprava provedená dobře a nesnižuje estetickou kvalitu vzorku, jsou tyto zásahy paleontologickou veřejností tolerovány, neboť bez lepení bychom žádné kompletní exepláře neměli.

Některé zuby však mohou být slepované z fragmentů několika rozdílných exemplářů a v takovém případě už nejde o nezbytnou opravu, ale o úmyslnou falzifikaci vytvořit z několika odlišných fosílií jednu, která je větší, kompletnější a cennější. Je proto důležité věnovat pozornost této skutečnosti, pochopit proč a jak se tyto opravy dělají a pokud nechceme koupit úmyslně falzifikovaný kus (kterých je na trhu opravdu hodně), tak je dobré si stav fosílie pozorně ověřit. Někteří prodejci to totiž nepoznají, ani se o to nezajímají a potom přeprodávají falzifikáty, které kdesi nakoupili za velice výhodnou cenu, ale ta cena je samozřejmě výhodná z nějakého důvodu....

Označení dinousaura jako "suchozemského" je trošku zavádějící, neboť samozřejmě všichni dinosauři byli suchozemští tvorové. V názvu tento pojem však figuruje kvůli odlišení od mnohem častějších fosílií mořských ještěrů. Mezi fosíliemi zubů ještěrů z dinosauří éry se vyskytují zejména zuby Mosausaurů a Plesiosaurů (a podobných rodů), což byli takzvaní ryboještěři. V sedimentech mořského dna se fosílie zachovavají mnohem snáze, a proto většina zkamenělin je mořského původu. Naopak fosílie suchozemských tvorů, v tomto případě dinosaurů, jsou oproti mořským ještěrům mnohonásobně vzácnější. Mosasauři a Plesiosauři jsou naopak mylně vnímáni jako že se jedná o dinosaury, ale není tomu tak. Dinosauři byli ještěři výhradně suchozemští a jejich fosilní pozůstatky jsou velmi vzácné, současně s nimi výhradně v mořském prostředí žili mořští ještěři (takzvaní ryboještěři) a jejich fosilní nálezy jsou daleko četnější, méně vzácné a také levnější.